Každý správný Erasmus začíná dlouhou cestou. Ta moje začala včera ve 13 hodin v Praze, aby skončila o 24 hodin později v Montpellier, kde mám v úmyslu být až do konce ledna příštího roku. Určitě by se našel letecký spoj, kterým bych tu byl za podobnou cenu mnohem rychleji, ale no neberte to, když si můžete do busu nabalit až 60 kg věcí (jako nevyužil jsem to ani zdaleka, ale těch 20 kg, co bych si mohl vzít do letadla jsem zase s přehledem skoro zdvojnásobil). Do autobusu jsem samozřejmě nastoupil jako poslední asi pět minut před odjezdem, takže žádná volná dvousedačka už tam nebyla. Sedl jsem tedy na první volné místo u prostředních dveří, přičemž mým spolubydlícím se stal mladý frantík. Že je to cizinec se ukázalo hned, když na mou otázku: „Kam jedeš?“ odpověděl: „I don’t speak czech.. Was it czech?“ Poté, co jsme se oba trochu prospali (loučení s ČR bývá krásné, ovšem vysilující), jsme se pustili do čilé konverzace povětšinou o naprostých zbytečnostech. Přesto jsem byl nakonec spokojen, jelikož mě informoval, že lístek na fotbalový zápas MSHC (Montpellier hraje 1. ligu) se dá pořídit kolem 10 Euro, což se dá snést. Rozloučili jsme se ráno po 18 hodinách cesty při přestupu v Lyonu. Zbylých pět hodin cesty do Montpellier jsem už raději prospal, jelikož prost jakékoli hygieny bál jsem se na někoho byť jen promluvit..
Po příjezdu jsem zamířil rovnou na jeden levnější hotel, abych si mohl dát sprchu, převléci se, a hlavně abych měl kde nechat věci přes dnešní odpoledne (a hlavu přes noc, neměl-li bych štěstí). Upraven, osvěžen a trochu najezen jsem se vydal obhlídnout nějaké to bydlení. Nejdříve jsem zamířil do centra pro mapu, ať v prvních dnech zbytečně nebloudím. Hned poté jsem se vydal do sídla studenstské organizace CROUS. Jelikož tam byla šílená řada, našel jsem si tam sám kontakt na několik kolejí a vyrazil na tu nejblíže (ale přesto trochu dál) od mé školy. Pokud se chcete ucházet o koleje, měli byste postupovat přes CROUS a ne jako já na vlastní pěst. 
Já měl ale ještě domluvenou schůzku ohledně pronájmu pokoje v bytě, a tak jsem se na ty koleje šel jen neoficiálně zeptat, zda tam je vůbec nějaké místo. Z řečeného mi vyplynulo, že už tam není moc o co stát, a bylo by lepší to zkusit jinde (což bych se asi dozvěděl už ve CROUSu, kdybych vystál řadu). Vyrazil jsem tedy směle na smluvenou tramvajou zastávku, odkud mě jistá Delphine odvezla do asi 10-15 minut vzdáleného bytu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si byt nechal ukázat na zakoupené mapě a zjistil, že byt leží mezi centrem města a mou škoulou (pěšky od ní asi 10 minut). Navíc se mi byt na první pohled zalíbil, a tak nebylo co řešit a plácli jsme si. Mám tak naštěstí kde bydlet a můžu hned od rána začít s vyřizováním různých věcí včetně spousty lejster tak typických pro Francii.
Zde je několik odkazů, které se hodí při cestě za studiemi v Montpellier:
http://195.83.178.2/accueil.aspx?code=425&nvc=2
