Ke každé přihlášce musí být přiložen motivační dopis v češtině a v cizím jazyku ve kterém chcete studovat, potvrzení o znalosti jazyka (buďto nějaký certifikát nebo se stačí domluvit s učitelem z fakulty, kterého jste měli ať vám napíše potvrzení). Dále pak musíte být v době výjezdu minimálně ve druhém ročníku (není tedy možné nastoupit na fakultu a v druhém semestru si už to šmárovat někam do Evropy). Samotná přihláška krom vašich údajů obsahuje 3 kolonky, do kterých si zvolíte školy podle preferencí, první místo se klade největší důraz, ale pokud si zvolíte školu, kde je desítka uchazečů na jedno místo, tak bez pořádného průměru (průměr známek je nejdůležitějším kriteriem výběru!) to nemá cenu. Na druhé místo se pak už neklade pak takový důraz. Vždycky se vyplatí zajít si za člověkem, který má studium v zahraničí na vaší fakultě na starosti a ten Vám poskytne erudovanou radu, kam má smysl se hlásit.

TIP: Do motivačního dopisu napište nějaké informace, proč jste si zrovna zvolili tu danou zemi a ukažte, že jste si již zjišťovali informace o univerzitě, kurzech apod.

Nepamatuji si to už úplně přesně, ale od zveřejnění seznamu škol do data uzavření řízení uběhl zhruba měsíc a další 3 týdny trvalo, než jste se dozvěděli výsledky, pokud jste nominování, tak pro Vás tím začíná další kolo administrace, ovšem už o mnoho příjemnější.

Honza

Vzor motivačního dopisu v češtině

HelpForEnglish.cz

Tahle stránka je učiněný poklad a fakt, že obsah není placený je z mého pohledu opravdu zarážející, neboť kvalita je výjimečná. Troufnu si dokonce tvrdit, že je člověk s dostatečnou sebekázní je schopen se naučit angličtinu jen díky této stránce, protože je tam vše (gramatika, poslechy, testy, četba), můj problém je, že když už jsem na pc tak se jen stěží přinutím (pevně doufám jste na tom jinak).

Podcast

BBC rádio nabízí všechny své pořady ve formě MP3, takže můžete pohodlně poslouchat při cestě do školy, do práce či kamkoliv jinam a jestli máte obavu, že Vás to nebude bavit, tak k tomu není důvod, jelikož nabídka pořadů je tak široká, že je to až neuvěřitelné. Stačí si projít stránky, najít si to co Vás baví. Já mam rád Digital Planet a Business Daily.

Time magazín & Anglické knížky

Dostat se k anglické literatuře už dnes není vůbec problém za cenu za jakou můžete mít českou literaturu. Já jsem si objednal do Finska magazín Time, který normálně u nás stojí ve stánkovém prodeji cca 120 Kč ! za 50€ na rok a půl což je nějakých 0,7 € na číslo i s poštovným přičemž můžete adresu změnit v průběhu kdekoliv po Evropě. Zajímavé je, že pokud objednáváte časopis přímo do Česka tak dostanete jen 3 měsíce zdarma ne 6 měsíců jako ve Finsku (takže mají jinou pricing policy pro každou zemi, že by podle vyspělosti ? :-/ ). V tomto časopise si každý najde svoje a obvykle přečtu zhruba 30% – 40% obsahu. Další geniální věcí je Amazon, je libo 1. díl Harryho Pottera za 4$ nebo cokoliv jiného, jistě nemusím připomínat, že americký trh s knihami je úplně někde jinde, takže tam snad najdete i literaturu o tom jak si přestat okousávat nehty Platba je přes kreditní kartu a poštovné je kolem 15$, takže je dobré objednávat aspoň 3 knihy.

Seriály s anglickými titulky

Máte rádi How I met your mother nebo Big bang nebo Simsonovi nebo Futuramu? Všechny tito seriály je možné stáhnout v angličtině a protože to není žádná sranda to slyšet v originále, tak doporučuji stáhnout i titulky (třeba na TVsubtitles.net). Je to zábava a zároveň se procvičujete, jediná nevýhoda je snad, že se prostě nedá pochytit všechno, ale za plynulou angličtinu to přece stojí ne ? Ještě mě napadá DVD edice seriálu přátelé, tam si je můžete také dát v angličtině s anglickými titulky.

Zapisujte si slovíčka

Je to možná blbost, ale opravdu stojí za to stále podtrhávat a hledat slovíčka, které neznáte. V nejideálnějším případě je taky někam zapisovat a zpětně se k nim vracet, ale tohle je utopie i pro mě.

Tak snad Vám trochu tipy pomohou.  Honza

Nastalá situace by se ještě dala skousnout, kdyby bylo možné si objednat na Vánoce novou letenku s low-cost společností Click4Sky, ale bohužel, v polovině září jsou již všechny lety do Helsinek mezi 1.1. a 15.1. vyprodané, takže letenka za 2800 Kč se nekoná. Na koho se obrátit ? Zbývá jedině ČSA, protože Click4Sky je jejich dceřiná společnost a přes ni prodávají tikety k letům, které nejsou skoro vůbec obsazeny, až se počet prodaných letenek přehoupne přes určitou hranici, řekněme 20%, tak už je možné koupit letenku jen přes ČSA, která si účtuje dvojnásobné ceny. Sakumprásk mě jen letenka do Prahy a zpátky vyjde na 6300 Kč.  Poučení pro příště, lety kolem Vánoc se vyplatí bookovat již v létě !

Úkoly jsou dělané hlavně pro zábavu, takže žádné běhání na čas, vědomostní kvízy nebo střelba na cíl. My jako první úkol absolvovali tvoření co nejdelší šňůry z našeho oblečení, každopádně tohle není nejvhodnější disciplína na rozjezd, neboť jsme se neznali v týmu a hlavně holky měly velký problém s kalhotami . Pánská část však bez problému do spodního prádla šla. Další úkol byl taková obdoba pavouka pro 8 lidí, dostali jsme papírové kruhy, načež studenti starších ročníku losovaly vždycky dvě kartičky, když vylosovali (např. Levá noha a zadek) museli jsme vzít ten papírová kruh a držet ho levou nohou na zadku člena svého týmu, hra pokračovala do té doby, než nebyla možnost udělat daný úkol. My jsme myslím skončili u kombinace zadek – hlava Následovalo klasické přehýbání koberce, na kterém musí stát 6 lidí (tuhle hru znám hlavně z prvákovin), běhání s banánem mezi nohama kolem stromů (nejlepší část je předávání), pak vypití něčeho, co vám neřeknou co je, já zažil jsem kombinace cola + kečup, džus + ocet. Na posledním stanovišti bylo cílem proběhnout speciálním stylem po dětském hřišti s vajíčkem v puse, které jsme pak museli předat dalšímu (bez použití rukou samozřejmě), ideální je si tuto hru opravdu nechat na konec protože, jak roztály ledy a padla láhev, tak se jí zúčastnili všichni.

Afterparty byla jedna z nejlepších a opravdu mě bavilo se neustále ptát z jakého jsou všichni ročníku. Jediná věc, co asi hlavně brání realizaci u nás je počet studentů, tady nastupuje do prváku 60 lidí a účastnilo se zhruba 40 pro business fakultu. Pokud by se něco podobného organizovalo pro ekonomku tak by bylo potřeba ještě pár stanovišť přidat a hlavně sehnat dost dobrovolníků. Na druhou stranu je to skvělá možnost, jak poznat lidi z nižších ročníků a vidět je jak skákají s banánem mezi nohama a pijí něco takového jako je kečup s colou.

[View with PicLens]

Během minulého týdne jsem donesl do banky zbytek dokumentů a dnes mi přišel dopis s mým PIN a oznámení, že karta už je k dispozici na pobočce, takže zítra si ji půjdu vyzvednout. Zároveň jsem začal vyřizovat příspěvek na bydlení od (zřejmě) vládní organizacet (CAF – Caisses d’Allocations Familiales). Jak jsem už

psal v jednom komentáři, jedná se o příspěvek, který je poskytován lidem, kteří bydlí ve Francii (vím, že spolužáci z některých částí Kanady a dalších zemí na to nemají nárok, ale většina jo (ti z EU určitě)). Sice je s tím trochu vyřizování, ale určitě byste si to neměli nechat ujít, protože je to pro zahraniční studenty zpravidla 80-120 Euro měsíčně (výše příspěvku záleží na více věcech, především na tom, jaký platíte nájem – odpovídá to tak 1/4 – 1/3 nájmu). Kde je pobočka CAF ve vašem městě najdete na internetu. Nejdříve si tam musíte zajít pro tři formuláře (dva se ptají na různé podrobnosti o vás a o vašem bydlení, třetí je potvrzení o bydlišti, které vyplňuje váš pronajímatel). Každopádně se raději ujistěte, že máte formuláře pro studenty, protože nám (domluvili jsme se se spolužáky a šlo nás tam najednou pět) dal nějaký chlap papíry špatné (bůhví proč to udělal). Naštěstí to šlo napravit a nemuseli jsme vyplňovat znovu tři jiné formuláře (jen jsme tam museli dopsat pár dalších věcí). Kromě těchto tří formulářů potřebujete ještě ID, evropskou kartu pojištěnce a tzv R.I.B. (Identifiant National Bancaire). R.I.B. je papír, který dostanete v bance po vyřízení bankovního účtu (což je taky hlavní důvod, proč jsem si BÚ ve Francii zřizoval). Já jsem tam byl dnes a snad to mám vše v pořádku, takže mi co nejdříve začnou chodit peníze (peníze jsou vypláceny od druhého měsíce pobytu, zpravidla vám ale začnou chodit ještě později – kamarádka mi říkala, že za první tři měsíce jí to přišlo najednou někdy v prosinci, ale pak už to chodilo pravidelně).

Další věc, kterou se ve Francii určitě vyplatí vyřídit je slevová karta na vlak (teda pokud nebudete celý rok zalezlí ve městě své university, což je ale nepravděpodobné). Ta je pro mládež od 15 do 25 let, stojí 49 Euro a platí jeden rok. S touto kartou pak platíte 40-60% z normální ceny. Mechanismu tvorby té slevy zatím moc nerozumím, ale i tak vím, že se to jo vyplatí (třeba na jízdence do Paříže a zpět bych měl ušetřit minimálně 35 Euro, ale spíš víc). Já jsem si ji byl vyřídit včera na nádraží a šlo to velmi rychle. Jen jsem jim ukázal ID, dal jednu fotku, nadiktoval adresu, zaplatil a rázem jsem byl hrdým vlastníkem slevové karty.

Téměř každý den po francoužštině chodíme na jídlo do menzy (podle všeho jsou v Montpellier čtyři, bohužel žádná blízko mé školy). Sice tam musíme busem a pak tramvají, ale za 2,90 Euro tam dostanete hlavní jídlo, salát a desert. A nejsou to žádné blafy, jídlo je tam opravdu výborné a porce jsou velké. Je tam kuře, ryba, vepřové i steaky plus všemožné přílohy. Je tam otevřeno jak v čas oběda, tak i večer (večeři jsem tam ale zatím nevyzkoušel). Kvůli vzdálenosi od školy tam ale asi nebudu stíhat chodit, až mi začne regulérní škola, takže co budu obědvat pak je ve hvězdách.

A málem bych zapoměl, dnes je v Montpellier stávka řidičů MHD (ve Francii, jak jistě víte, jsou stávky na denním pořádku). Pár autobusů i tramvají sice jezdí, ale jsou hrozně přeplněné, takže jsem dnes většinu dne chodil pěšky. No jo, Francie.. O víkendu se se spolužáky chystáme na fotbalový zápas (Montpellier hraje první fr. ligu), tak jsem zvědav, jací jsou francouzi fanoušci. Jelikož ale Montpellier hraje i dnes (nějaký fr. pohár), rozhodli jsme se se dvěma kamarády, že to půjdem okouknout už dnes. Sice to znamená, že kvůli stávce asi budem muset pěšky, ale myslím, že do půl hodinky bychom tam měli dojít. Cena by podle internetu měla být 10 či 12 Eur, což je pohoda. Co není moc pohoda, je cena za členství ve studentské organizaci na naší škole. Ta pořádá různé akční víkendy, ale mám pod sebou i různé sportovní kluby. Pokud ale chcete participovat na aktivitách některého z klubů, musíte být členy té organizace. Cena je buď 190 Euro/rok nebo 170 Euro/semestr. Pokud bych tu byl na celý rok, tak bych o tom možná přemýšlel, ale na ten jeden semestr se mi to zdá opravdu předražené.

No nic, musím se jít navečeřet, ať můžem vyrazit na ten fotbal. ALLEZ MONTPELLIER!!!

Zde jsou opět některé užitečné odkazy:

http://www.lcl.fr/

http://www.caf.fr/

http://restaurant.118000.fr/v_montpellier_34/c_restaurant-universitaire

http://www.mhscfoot.com/

Tenhle počet má své výhody i nevýhody, jednou z těch nevýhod je, že studenti nezastupují všechny země v Evropě, takže celkově je tu méně multikultoruno. Z národností jsou tu Francouzi, Španělé, Italové, Němci, Rusové a Litevci. Další nevýhodou je přeci jenom úzký okruh lidí a protože erasmáci jsou především z počátku jen sami se sebou, tak v případě toho, že si s někým nepadnete do noty, tak je to může být docela problém. Já vidím malého počtu v tom především v nutnosti se více integrovat, myslím tím potřebu hledat známe i mezi studenty fakulty, účastnit se jejich akcí a podobně. Někdo však preferuje, že zahraniční studenti spíš stráví čas jen spolu a do styku přijdou tak maximálně s tutory. Je však pravdou, že ona zmíněná integrace není vůbec jednoduchá, tahle škola má jednu podstatnost výhodu, poskytuje vzdělání v angličtině a pro všechny zdarma ! Co to znamená ? Jednu třetinu studentů tvoří studenti z Činy, Indie, Ruska, kteří se díky zahraničnímu titulu lépe uplatní na trhu práce.

První dva dny v týdnu jsme prakticky celé strávili u počítače, kde nám vysvětlovali jejich systém výuky a registrace předmětů. Jejich systém je o dost jednoduší než ten náš, registrace probíhá přes opravdu jednoduché rozhraní, které pochopí i malé dítě. Pak tu máme e-learning přes který se dělá prakticky všechno (úkoly, testy, příprava, prezentace) a ten běží na upraveném open-source systému Moodle. Pravou je, že IS je někde úplně jinde, nicméně ta univerzita je malá a pro 2000 studentů tohle řešení asi stačí. Zbytek týdne nám byla letmo představena knihovna (mimochodem mám rád naší ESF knihovnu ), jež opět zapadá do konceptu malé univerzity, takže je malá  Pak tu byl bowlingový turnaj a především výlet do Kotky (kde je fakulta logistiky) s přidruženou plavbou po malých ostrovech, kterých je tu jako máku.

[View with PicLens]

Do Vídně jsem se nastěhovala už 1. září – jednolůžkový pokoj v Haus Panorama 278 E za měsíc – krásný jednolůžkový pokojík s novým nábytkem a společnou sociálkou a předpokojem s vedlejším pokojem, který obývá  Bulharka Eli – umí perfektně anglicky (už dva roky studuje v Anglii) bohužel německy odmítá komunikovat, ale i tak se nějak domluvíme. Společné kuchyně na patře jsou ovšem děs a běs – kromě mikrovlnky a trouby jen hory špinavýho nádobí, který ani nevypadá erárně, takže při příští cestě sem beru hrnec a talíř – jinak umřu hlady.

Do tří dnů od příjezdu je potřeba nahlášení na Meldeamt – nic se neplatí jen je potřeba pas a od ubytovacího zařízení potvrzený Meldezettel. Pokud tu člověk je déle jak tři měsíce, tak by se měl přihlásit ještě někde jinde, ale na to je zatím čas.

11. září v pátek (kdo to vymyslel?) začíná informační sezení na WU a hlavně se píše rozřazovací test do intenzivního kurzu němčiny (50 E pro Erasmus studenty), celá tahle akce trvá do dvou hodin do odpoledne – moje snaha o komunikaci v němčině vzala za své hned cestou do školy – přidala se k nám Ruska, která prohlásila, že vůbec neumí německy, takže víceméně celý den se komunikuje anglicky a až cestou zpět k Panoramě mám doprovod jednoho maďarského spolužáka a ten by rád mluvil německy, tak aspoň, že tak…

Odpoledne jedu prozkoumat síť cyklostezek – je jich tu opravdu hodně, perfektně značené a myslím, že jsem rozhodně neudělala chybu, že tu mám kolo – je hezky ustájené ve sklepě za kauci 40 E, kterou by mi měli vrátit po vrácení klíče od sklepa.

A večer návštěva sympatické hospůdky v obrovském komplexu řekla bych přímo studentském nedaleko WU. Dala jsem si Frucanadu nebo tak nějak za 2,5 E. Setkali jsme se tu s Eliiným Buddym Danielem a tlupou jeho kamarádů a kamarádek převážně Poláci, komunikace opět anglicko německo česko slovensko polská.

Od facebookového kamaráda Michala z SK, který nám dělá galantní doprovod, se dozvídám, že v sobotu je Tramwaytag, takže městká doprava zdarma. Beru si informační leták a v sobotu vyrážím prozkoumávat Vídeň křížem krážem. Je to opravdu zajímavá zkušenost a až budu mít šalinkartu na semestr od 1. října, tak to budu dělat často. Jedu k Schönbrunnu, kde jsou opravdu překrásné zahrady a pak tak různě kličkuju z jedné strany na druhou. Zrovna, když si vybírám boty v Giga Sportu, tak mi volá Michal, že zaspal výlet do Grazu, na který měl jet s OK Programem (200 E) a tak se domlouváme, že vyrazíme na vyhlídku na Kahlenberg. A to teda opravdu stojí za to – výhled na Víden jako na dlani.

A to je tak zatím asi všechno – zítra chci jet na kolo a večer Eli vymyslela návštěvu Pratru nebo možná vybereme jinou část Vídně – je tu toho tolik, že těch 10 měsíců snad ani nebude stačit.

POZN: Ještě jsem chtěl upozornit, že některé univerzity (státy) nabízejí ještě další finanční podporu. Vím o Francii, která vyplácí podporu na bydlení, ale nevím teď kolik, Eriku nevíš ? Některé Norské univerzity mají taky podobnou podporu (kolem 9000 Kč měsíčně, ovšem zaleží to opravdu na univerzitě, tak s tím nepočítejte dopředu)